Letní QRP závod a Alpe Adria VHF contest z Marmolady 3265/3342m asl 2014: Porovnání verzí
(→Band 144 MHz) |
(→Band 144 MHz) |
||
Řádek 42: | Řádek 42: | ||
Počasí nám přálo. Mračen bylo dost, ale i modrou oblohu a Sluníčko jsme viděli. Vítr žádný, prostě pohoda. Když nás lanovka vyvezla až nahoru do blízkosti vrcholu Punta Rocca, zjistili jsme, že mračna už jsou pod námi :-) | Počasí nám přálo. Mračen bylo dost, ale i modrou oblohu a Sluníčko jsme viděli. Vítr žádný, prostě pohoda. Když nás lanovka vyvezla až nahoru do blízkosti vrcholu Punta Rocca, zjistili jsme, že mračna už jsou pod námi :-) | ||
− | {{Obrazek|20140803_093339_800_mracna_pod_nami.jpg|V nadmořské výšce 3265m jsou už mračna pod námi!}} | + | {{ Obrazek|20140803_093339_800_mracna_pod_nami.jpg|V nadmořské výšce 3265m jsou už mračna pod námi!}} |
Výhled je z Marmolády dechberoucí! A to doslova. Při táhnutí vysílacích krámů nadmořské výšce přes 3200m je toho dechu opravdu málo :-) | Výhled je z Marmolády dechberoucí! A to doslova. Při táhnutí vysílacích krámů nadmořské výšce přes 3200m je toho dechu opravdu málo :-) |
Verze z 11. 8. 2014, 20:44
Alpe Adria VHF
Call: | I3/OK2M |
WWL: | JN56WK |
Date: | 3.8.2014 |
Band 144 MHz
QSOs: | 79 |
Points: | 17000 |
WWLs: | 22 |
DXCCs: | 6 |
AVG: | 225 pts/qso |
Kolik my už jsme toho v klubu kolem Marmolády namleli a nikdy tam nakonec nevyrazili...V roce 2001 mě nadchnul článek v Radiožurnálu “Jak udělat 1000 QSO během VKV závodu” od Vilka S51XO, přeloženého Markem OK1FUI (originál viz http://www.qsl.net/ik4mhb/mcc/vhf/1000qso.htm). Jak už to tak vždycky u nás bývá, nakazil jsem tím i další členy klubu. V červenci 2009 to již vypadalo, že skutečně vyrazíme, plánování jelo na plné pecky. Už však ani nevím proč, ale nakonec z toho sešlo.
Od té doby uplynulo hodně vody a já jsem začal brát Marmoladu čím dál více pragmaticky a začal jsem si uvědomovat, že to není nejlepší volba. Je to daleko, moc vysoko, takže počasí tam bude hodně nevyspitatelné. A tak jsem si pomalu začal snít jiné sny a Marmoláda šla do ústraní.
Jenže, to by nebyl Pepa OK1TKP, aby něco nedotáhnul. Po pěti letech, těsně na konci června mi přišla SMS zpráva, zda se nechceme s Luckou připojit k Pepovi a jeho přítelkyni na takovou mikro dovolenou v Itálii završenou vysíláním z Marmolady. Nebudu to protahovat, stejně je již jasné, že jsme souhlasili. Pepovo nadšení bylo hodně nakažlivé, byť můj “Marmoládí sen” byl už dávno v ústraní.
Pepa měl představu, že se na Marmoladu v podstatě pojedeme jen podívat. Že to tam jen omrkneme a naostro vyjedeme až příští rok. Jenže to bych zase nebyl já, abych dělal něco jen tak okrajově, zvlášť, když se tam budeme plahočit takovou dálku. A tak jsme začali vymýšlet nad výbavou, jaký udělat stožárek, jaké anténky apod., neb jsme ničím použitelným nedisponovali. V podstatě vše vzniklo pod taktovkou Pepči. Ze zamýšleného dvojčete 5el se nám podařilo vytvořit systém jen o jedné anténě. Stačilo opravdu už jen málo (jeden konektor k anténě a sloučení), ale už jsme neměli ani vteřinu navíc, dělali jsme do poslední chvíle. Hlavně Pepa TKP jakožto TechnicKá Podpora.
Na výlet jsme (pepa, já a má přítelkyně) vyjeli z Plzně ve čtvrtek po práci. Ve Švýcarsku jsme se stavěli pro Pepovu přítelkyni a ráno už jsme se kochali jezerem Lago di Garda. Následoval přejezd do Caorle, kde jsme se cachtali v moři. Další den jsme se smažili v Benátkách a pak se hodně rychle schladili (teplota 12C) přejezdem do blízkosti Marmolady. Ještě ten večer jsme omrkli jak to vypadá u lanovky, abychom další den ráno (v neděli) netápali a šli na jistotu. Strašně jsme se těšili!
A konečně to přišlo! Neděle ráno. Co je tedy velké negativum Marmolady je fakt, že lanovka vyjíždí v 9:00, což je přesně v čase startu obou závodů :-(. A navíc poslední odjíždí ještě před skončením AA. Ale to je prostě fakt a nic s ním neuděláme, závod z Marmolady bereme jako splnění si snu a víc už to neřešíme.
Počasí nám přálo. Mračen bylo dost, ale i modrou oblohu a Sluníčko jsme viděli. Vítr žádný, prostě pohoda. Když nás lanovka vyvezla až nahoru do blízkosti vrcholu Punta Rocca, zjistili jsme, že mračna už jsou pod námi :-)
Výhled je z Marmolády dechberoucí! A to doslova. Při táhnutí vysílacích krámů nadmořské výšce přes 3200m je toho dechu opravdu málo :-) K vysílání jsme si vybrali stejné místo jako před lety kluci z OK2KGB (kluci, díky moc za vaše rady a postřehy).
Úkoly jsme si jasně rozdělili. Pepa se jal složit nový stožárek a anténu, já zas stan, abychom měli nějaké zázemí v případě nepříznivého počasí. Když bylo vše postavené a připravené k vysílání, jal jsem se celé pracoviště vyfotit, ale chyba lávky. Asi nejsem jediný, komu se to stalo...jenže mně se to stalo ve výšce 3265m a ještě těsně před hranou hřebenu Marmolady...Zapomněl jsem na ukotvení stanu, škobrtnul jsem o lanko a už jsem letěl s napřaženou rukou s mobilem kupředu. Nakonec z toho bylo salto, neb jsem nechtěl dopadnou na mobil :-) Dopad byl díky Bohu ještě před hranou hřebenu. Pepa na mě zíral, stál zkoprněle a nešlo mu do hlavy, proč se snažím zemřít zrovna na Marmoládě a před jeho zraky. No nic, ač trochu krvavý, oklepal jsem se vcelku rychle a šup za vysílačku.
V 10:38, tedy 1 hodinu a 38 minut po začátku závodu děláme konečně první spojení s IK4HLQ 214km. Pak dáváme výzvu a najednou se to rozjíždí, že děláme každou minutu jedno spojení a to výhradně italsky. Ta italština tomu dávala zcela nový rozměr. Už jste slyšeli Itala spustit s takovou tou jejich rychlou kadencí? Tak věřte tomu, že takto spustil všichni do posledního, když jsme jim řekli, že vysíláme z Marmolady. To nadšení z jejch strany bralo za srdíčko. Marmolada je zřejmě také jejich srdeční záležitost.
Začátek byl hodně slibný. Dělat pile-up s 5 Watty a jednou 5el anténou je nevídané! Ale počase si začínáme uvědomovat, že jsme schopni dělat jen stanice z I, S5 a 9A a ostatní země jsou pro nás zapovězené. V OK a OM jakoby vůbec žádný závod nebyl! Do OK se nám podařila pouze dvě spojení. Sked s tátou OK1MZN z totálně utopeného QTH u Plzně (z tzv. Rádiové studnice) u řeky Berounky a random spojení s OK1ELA z JN79US. Ani jsme nikoho jiného neslyšeli. Měli jsme z toho pocit, že OK stanice do Itálie netočí. Je to moc daleko? Důvody neznám. Pamatuji se, že jsme z jednoho vrchu na severu Čech dělali dost Italů a to i přes 800 km dalekých s 10W během Letního QRP závodu. A do té Plzně to přece také dolétlo. Je nám to záhadou. Bylo to trpké zklamání.
Kuriozní bylo spojení s I3/OK1TPF, který stejně jako mi dva dny před závodem, trávil dovolenou v Caorle u moře. To byla milá náhoda :-)
Počasí nám po třech až čtyrech hodinách vysílání ukázalo, kdo je na Marmoladě pánem. Dostavil se obrovský mrak a my viděli jen na pár metrů. A takto to vydrželo hodně dlouho. V té době jsme nemohli udělat žádné spojení. Jakoby to celé někdo vypnul vypínačem. V tu ránu byla na kopci zima jak Rusku (3 až 5 stupňů, aspoň že do plusu, hi). V ten moment jsem začal v dobrém vzpomínat na únorový Zimní QRP závod, kdy mi bylo rozhodně tepleji, než na začátku srpna :-). Počasí pak bylo už jen horší. Dostavil se sníh, krupky, vítr, blesky. Jak jsme slyšeli první hromy, bylo jasné, že balíme. Bohužel, bylo to půl hodiny před koncem QRP závodu a ještě hodně do konce AA.
Zdraví je však přednější. Začali jsem balit. Ale to nebylo všechno. Blesky ustanuly a na kopci bylo divné ticho. A bílo, nebylo stále vidět víc jak na pár metrů. Něco jsem šmudlal na zemi a když jsem se zvedl, najednou rána do hlavy, jako bych hlavu strčil do zásuvky. Tak jsem instinktivně padnul k zemi. Nějak mi nedocházelo, co se děje a znovu jsem se napřímil, načež jsem dostal druhou pecku do hlavy. Tak to říkám Pepovi, a pak už slyším jen něco ve smyslu “ty vole vono to fakt dává rány”. No, měli jsme nahnáno. Makali jsme ještě rychleji. Rychle sbalit a zmizet z kopce. Obsluha lanovky už nás začala také nahánět a ampliónem řvala po celém kopci, že se blíží velká bouřka.
Přežili jsme! Zážitek si odvážíme nazapomenutelný a jsme totálně spokojeni, byť závodní skóre není nikterak oslnivé. Komplet promočené si nás dole u lanovky vyzvedávají dvě krásky s Oktávkou a my Marmoládě už jen máváme….
73 Miloš, OK1MZM
|
|